Glosa: Časy se mění, pokora (ne)zůstává
V dobách leteckého průkopnictví piloty neodvratně lákalo obdivovat krásu létání v oblačnosti. Postupem času, když v tajemných mlhách oblaků přicházelo o život čím dál více lidí kvůli námraze, ztrátě orientace nebo srážce s terénem či jiným letadlem, se ukázalo, že to létání v mracích není úplně taková sranda.
Aby se to změnilo, tak se postupně vymyslelo něco jako VMC a VFR, začaly vznikat IFR postupy, přesnější přístroje a především speciální výcvik pilotů na létání (nejen) v mracích. Díky tomu dnes existuje IR, tedy kvalifikace pilota pro létání podle přístrojů za IFR.
Po několika desetiletích přišel rozkvět soukromého létání, a rozmohly se ultralehké stavebnice, které otevřely úžasné létání prakticky každému. Jejich kabiny na první pohled čím dál více připomínaly kokpity dopravních letadel. Bohužel, opravdu jen na první pohled. Tyto obrazovky totiž zdaleka negarantovaly takovou míru spolehlivosti, jako opravdové IFRové přístroje, a především, v kabině seděl pilot bez přístrojové kvalifikace.
Piloti těmto strojům i svým schopnostem věřili čím dál více a, nemajíc potřebných IFRových zkušeností, se jali odhalovat lákavé krásy létání v oblačnosti. Tajemné mlhy oblaků si začaly opět brát své oběti. Další a další lidé přicházeli o život kvůli námraze nebo ztrátě orientace v oblačnosti. Na srážku letadel v mraku ke konci roku 2024 v Česku zatím naštěstí stále čekáme.
Že bychom v letectví opsali pověstný kruh? Zastavme se raději na chvíli a zamysleme se nad tím, že to létání v mracích fakt není taková sranda.