Co je to převodní vrstva?

Převodní vrstva (transition layer) je prostor mezi hranicemi dvou odlišných světů, kde v jednom létají letadla na letištním tlaku QNH, zatímco v druhém mají nastavený standardní tlak 1013 hPa, nebo-li STD. Pokud bychom smíchali příslušníky těchto dvou světů, vznikl by nebezpečný chaos, ve kterém by se těžko někdo zorientoval. Letadlo s QNH nahlásí stejnou hladinu jako letadlo s STD a přitom budou mít rozdílnou vertikální polohu. Nebo naopak nahlásí oba rozdílnou hladinu, a přitom se mohou fyzicky setkat stejně vysoko. Aby tento zmatek nenastával, rozdělila se atmosféra pomyslně na dva světy, které odděluje jakési ochranné pásmo, "území nikoho". Tento meziprostor však není bez pravidel, ba naopak. Pravidla v převodní vrstvě jsou velmi přesně určená leteckou informační příručkou AIP.

Pokaždé jinak vysoko, a přitom stejně?

Ve FIR Praha platí jednotná převodní nadmořská výška 5000ft. Avšak i pokud se pohybujeme pouze pod 5000ft tak musíme znát pravidla nastavení výškoměru. Než se pustíme do podrobností, následující pojmy stojí za připomenutí:

Výška (height) - výška nad terénem nebo letištěm, nastavení výškoměru = QFE (výškoměr ukazuje nulu na zemi).
Nadmořská výška (altitude) - výška nad střední hladinou moře, nastavení výškoměru = QNH (výškoměr ukazuje nulu na hladině moře).
Letová hladina (FL - flight level) - výška nad tlakovou hladinou 1013 hPa, nastavení výškoměru = 1013 hPa (výškoměr ukazuje nulu ve výšce kde je tlak vzduchového sloupce 1013 hPa).
Hladina (level) - všeobecné vyjádření vertikální polohy letadla, zahrnuje nadmořskou výšku, letovou hladinu a výšku nad terénem. Při hlášení musí být následně upřesněno, kterým z těchto způsobů je výška udávána.
QNH - atmosférický tlak přepočítaný na střední hladinu moře (atmosférický tlak měřený na zemi, tedy QFE, s přičtenou hodnotou tlaku vzduchu odpovídající vzduchovému sloupci mezi zemí a střední hladinou moře).

Jako pilot téměř vždy využiji všechny tři následující základní způsoby určování výšky. Řada prostorů má svoji spodní hranici ve stopách nad terénem (AGL - Above ground level), takže potřebujeme znát aktuální výšku letu, tedy nad zemí. V řízených prostorech udáváme výšku letu v nadmořské výšce (altitude), takže výškoměr musí být nastavený na QNH letiště, ke kterému řízený prostor náleží. V neřízeném prostoru, pokud nejsme pod TMA, také udáváme nadmořskou výšku, ale výškoměr musí být nastaven na oblastní QNH, nebo na QNH nejbližšího letiště, je-li dostupné. A konečně v případě prostoupání nad převodní nadmořskou výšku se udávají letové hladiny, to znamená nastavení výškoměru na 1013 hPa.

Důležité je také rozlišovat, kde nastavujeme QNH letištní, a kde QNH oblastní (tzv. regionální). Od 15. července 2021 totiž začala platit změna, která tato pravidla zjednodušila. Pokud se nacházíme pod spodní hranicí TMA, která je definována nadmořskou výškou (AMSL), musíme používat letištní QNH daného řízeného letiště. Nově nyní nezáleží jak „hluboko“ pod hranicí TMA právě letíme, jednoduše to platí už od země.

V převodní vrstvě rovně nepoletíš!

Kromě převodní nadmořské výšky existuje také převodní hladina (transition level), která se ve FIR Praha nachází vždy více než 1000ft nad převodní nadmořskou výškou. To je z důvodu, aby mezi letadly používající STD a letadly používající QNH byl vždy v jejich cestovních hladinách zajištěn dostatečně bezpečný rozstup. Tento ochranný prostor se nazývá převodní vrstva a slouží pouze jako „tranzitní zóna“ pro letadla klesající pod převodní nadmořskou výšku, nebo letadla stoupající nad převodní hladinu. Výrazněji to také vyplývá z anglického názvu transition layer. Horizontální let v převodní vrstvě není povolen! (V řízeném prostoru však může stanoviště ATC povolit výjimky. V takovém případě už za rozstupy mezi provozem s rozdílným nastavením výškoměru zodpovídá příslušný řídící letového provozu na základě povolení z jeho strany.) Jako nejvyšší cestovní nadmořskou výšku lze tedy zvolit 5000ft. V případě potřeby vyššího letu je nutné stoupat skrz převodní vrstvu a v horizontálním letu pokračovat nejdříve až v převodní hladině nebo výše.

Převodní hladina není stejná

V našich českých meteorologických podmínkách se nejčastěji používají převodní hladiny 60 a 70. V extrémních případech se však i u nás můžeme setkat s převodní hladinou 50 v případě masivních tlakových výší, nebo naopak s převodní hladinou 80 v případě hlubokých tlakových níží, zejména v zimě. Převodní hladina se totiž určuje podle aktuálního tlaku QNH tak, aby se fyzicky vždy nacházela více než 1000ft nad převodní nadmořskou výškou, to znamená nad hladinou 5000ft AMSL. Tohle platí i pro oblastní QNH mimo CTR i TMA. Proto může být rozdílná převodní hladina v TMA a mimo něj, podle rozdílu letištního a oblastního QNH.

I uvnitř převodní vrstvy je potřeba vědět kdy a jak nastavit výškoměr. Je to jednoduché. Při stoupání nastavujeme 1013hPa při prostoupání převodní nadmořské výšky, tedy 5000 ft. Při klesání nastavujeme QNH při proklesání převodní hladiny. Všeobecně podle AIP platí, že při průletu převodní vrstvou musí být vertikální poloha letadla vyjadřována letovými hladinami při stoupání, a nadmořskými výškami při klesání.

Ale co na to PLACHTAŘI?

Tady narážíme na problematiku kluzáků, které zpravidla nejsou schopny udržovat horizontální let. Motoroví piloti tento odstavec mohou přeskočit. Pokud patříte mezi piloty bezmotorových letadel, jistě si říkáte, že pro vás není možné tato pravidla dodržet. Opak je pravdou. Stoupání a klesání v převodní hladině není žádný problém. Není nutné vždy proletět celou převodní vrstvu jedním směrem nahoru, nebo dolů. Takže pokud kluzák začne stoupat do převodní vrstvy a vzápětí v ní začne klesat, aniž by vystoupal nad převodní hladinu, je to v pořádku. Co má mít pilot v takovém případě nastaveno? Správně by měl měnit nastavení výškoměru podle toho jestli stoupá nebo klesá, což někdy nemusí být prakticky proveditelné, ani žádoucí. V dnešní době, kdy je téměř každý pilot kluzáku vybaven loggerem s baro senzorem, je možné si ve svém navigačním software zobrazit jak baro-altitude na QNH tak i přepočet na FL. Takový pilot je schopen v každé chvíli určovat výšku oběma způsoby zároveň, aniž by musel v hlavě přepočítávat rozdíl tlaků, nebo neustále měnit nastavení výškoměru. Dejte si ale pozor na nepřesnost těchto zařízení! Správné údaje vám oficiálně poskytuje pouze certifikovaný přístroj na palubě letadla, tedy výškoměr v palubní desce.

Je to jasné? Vám možná… 😉

Navzdory těmto jasným a jednoduchým pravidlům se v roli řídícího letového provozu bohužel čas od času setkáváme se situací, kdy pilot hlásí kupříkladu udržování letové hladiny 55 v situaci, kdy je převodní hladina FL60 nebo FL70. Jedná se bohužel o porušení ustanovení 1.7.2.4 AIP ČR části ENR, které horizontální let v převodní vrstvě neumožňuje. Svoji roli také hraje oblastní QNH, kdy je podle tabulky rozdílná převodní hladina v daném řízeném prostoru a v prostoru mimo něj.

Pevně věřím, že problematika nastavení výškoměru vám od teď nebude dělat potíže. Pokud i tak máte nějaký dotaz, neváhejte a napište nám. Naši profesionálové Vám v rubrice k tomu určené rádi odpoví.