Baví mě, když to hodně lítá
Lukáš při své práci na stanovišti TWR Tuřany.
V prvním ze série rozhovorů vyzpovídala Michala Tůmová řídícího letového provozu Lukáše Habrnala, který ve volném čase vytváří vzdělávací články pro piloty v rámci projektu AirGuru.cz. Dozvíte se také proč to vůbec dělá, a jak se k tomu dostal.
Lukáši, když se podívám na články na AirGuru.cz, nemálo z nich nese Vaše jméno. Jak moc je pro Vás jako řídícího letového provozu náročné takové články psát? Jde to samo, jak se říká z patra, nebo odněkud čerpáte?
Je docela podstatné si nejdříve vymyslet vůbec téma. A když už téma mám a řeknu si, co bych chtěl čtenářům sdělit, tak poté už ten článek jde napsat docela v pohodě, pak už to jde. Vlastně už od základní školy jsem měl velice rád slohová cvičení a psal jsem do školního časopisu, takže tyhle věci mi docela jdou. Jak říkám, v momentě, kdy už mám nějaké téma, tak ten článek už se píše relativně dobře. Samozřejmě potom je taky náročné se k tomu, jak se říká, dokopat, abych si našel čas a opravdu k tomu sedl. Ale když už se do toho člověk dostane, tak se ten článek píše víceméně sám.
Přestože má letištní řídící k dispozici i radarové zobrazení, k poskytování většiny služeb potřebuje vizuální kontakt s letadly. Když je mlha, rozstupy musí být větší a radar se dostává do popředí.
Dá se o Vás říct, že jste nejenom letecký profesionál, ale i nadšenec. Neplánujete se vydat i na druhou stranu „barikády“, tedy získat pilotní průkaz?
No, to je takový můj dlouhodobý sen. Ještě před pár lety, když jsem začínal jako řídící, tak jsem si říkal, že to určitě musí nastat. Nicméně okolnosti dopadly tak, že víceméně veškeré finance investuji do bydlení, tak létání musí počkat. Ale doufám, že v rámci pár let se budu moct k té myšlence zase vrátit a že to nějakým způsobem klapne. Další problém je, že jsem docela přerostl, takže je problém, abych se vůbec do nějakého letadla fyzicky vešel, hlavně do těch malých. Když jsme se se šéfem AirGuru.cz a kolegou, Adamem Jandorou, šli párkrát proletět v ultra-lightu, tak abych se tam vůbec vešel a mohl naplno používat knipl a dávat plné výchylky, museli jsme kompletně vytáhnout polstrování sedačky a já jsem vlastně seděl jen v té skořepině, která tam je od výrobce, jinak bych se tam prostě nevešel. Takže to je taková další překážka toho, abych já mohl být pilotem.
V čem spočívá Vaše práce na AirGuru.cz? Jak jste se k tomu vlastně dostal?
Upřímně, já ani nevím, jak tohle vzniklo. Jednou přišel Adam do práce a říkal, že tohle rozjíždí a pravděpodobně to bylo tak, že jsem se mu tam víceméně nacpal. Řekl jsem „Jo, to se mi líbí.“, a mám chuť dělat něco navíc, kromě toho, že jsem jen řídící. A jak už jsem zmiňoval u první otázky, už od základní školy jsem měl rád slohová cvičení, takže něco napsat je pro mě, dá se říct, zábava. Další věc je, že už od školních let jsem doučoval spolužáky matematiku a fyziku, takže vlastně tady jsem spojil všechny své schopnosti - to je to řízení, doučování a zároveň psaní. Takže je to takový komplex všeho možného dohromady.
Takové pohledy byly z Tuřanské letištní věže pro Lukáše a jeho kolegy běžné v dobách, než přišla koronavirová krize v letectví.
Prozradíte nám, co na AirGuru.cz plánujete dalšího?
Momentálně se už docela dlouhou dobu snažím udělat takovou sérii článků ohledně AIPu, což je letecká informační příručka, taková základní bible pro všechny piloty. Popisuje, jak se v dané zemi má létat a podle jakých pravidel. Problém je, že je to předpis, který je sám o sobě nezáživný a nudný, navíc docela obsáhlý. Někteří piloti, i když by ho znát měli a měli by se v něm orientovat, tak už jen právě z toho důvodu, že je to nudné a rozsáhlé, tento předpis třeba ani neviděli. Takže mou snahou teď je celý ten AIP přepsat do lidské a srozumitelné podoby tak, aby ten, kdo se ho bojí a nechce se do něj dívat, tak aby se podíval do těch mých článků, které teď dávám dohromady. Aby z nich zjistil, co všechno mu AIP může přinést a kde má konkrétní informace hledat. Jak jsem říkal, že se mi články píšou dobře, tak tohle je docela dřina, protože je to opravdu trochu nezáživné a obsáhlé, takže je náročné to psát tak, aby to bylo aspoň trošku čtivé a člověk se pořád neopakoval. Nicméně doufám, že až to dokončím, že to k něčemu bude a že to lidé využijí a pomůže jim to se do AIPu dostat a zjistit ty informace, které k létání skutečně potřebují.
Když jste v práci na věži, co vám může udělat radost?
Radost mi asi nejvíc dělá to, když je nějaký rušný den, kdy to opravdu létá a člověk, jak se říká, nezavře pusu. Když to létá zleva doprava a zprava doleva. Když je to takhle živé, tak největší radost mám z toho, když všechna letadla se dostanou v pořádku tam, kam mají, bez incidentů a průšvihů. Ale hlavně taky když se to obejde bez extra velkých zpoždění. Ono samozřejmě když je toho opravdu hodně, tak bohužel ne každý se dostane v tom nejkratším čase tam, kam chce, protože v rámci bezpečnosti se musí někdo omezit. Ale pokud je to v rámci rozumných mezí, a to zdržení není nijak extrémní, tak z toho mám potom radost. Že vlastně i když toho je hodně, člověk je v presu, tak když se tohle všechno povede a piloti třeba i po přistání děkují, že to bylo dobré, tak z toho mám radost největší.
Rozhovor s Lukášem Habrnalem připravila Michala Tůmová.