Iluze: Přistání I.

Letiště Catalina je jedním z letišť, které je z obou stran zakončeno strmým terénem. Bez pomocných zařízení (PAPI, VASI atd.) může takový terén evokovat iluzi příliš vysokého přiblížení. Zhoršené meteorologické podmínky pak vznik a dopady takové iluze ještě umocňují.

Lidské smysly byly vyvinuty k jejich využívání na pevné zemi. Pohyb v třírozměrném prostoru je tak pro nás něco, co nám nebylo dáno, na co není naše tělo plně přizpůsobené a proto se k němu musí vždy přistupovat s pokorou. Smyslové vjemy nám totiž nemusí vždy dávat správné informace o pohybu a relativní poloze letadla. Takovým mylným informacím říkáme smyslové iluze, které mohou být pro piloty extrémně nebezpečné. V tomto článku se zaměříme na vizuální iluze, které se mohou objevit zejména během přistání a přiblížení na přistání.

Ze statistických dat Flight Safety Foundation vychází, že mezi lety 1984 až 1997 v 21 % případů nehod během přiblížení a přistání a vážných incidentů hrála roli dezorientace nebo vizuální iluze. Celkem 59 % případů doprovázely špatné povětrnostní podmínky. Posádky letadel by si proto měly udržovat povědomí o takových iluzích, především létají-li i za zhoršených meteorologických podmínek.

Vnímání Iluze

Počátek iluze vychází z absence vizuálních referencí nebo její změny, která pozmění pilotovo vnímání jeho nebo její polohy (ve smyslu výšky, vzdálenosti, úhlu) relativně k prahu dráhy. Konflikt v mozku pak může v posádce vyvolat potřebu opravy, která však vede k většímu odklonění od horizontální nebo vertikální sestupové roviny. 

Kritický okamžik pro takovou iluzi je dle statistik přechod z meteorologických podmínek pro let podle přístrojů (IMC) a přístrojových referencí do podmínek letu za viditelnosti (VMC) a na vizuální reference.

Záludnost vizuálních referencí nespočívá jen se špatným povědomím o poloze, ale i se snížením situačního povědomí. Posádka soustředící se na konflikt v mozku většinou nemá kapacitu zabývat se dalšími možnými riziky. Iluzi pak může správně detekovat a potlačit ji, ale plížící se sekundární problém už stihnout vyřešit nemusí. Iluze taktéž ovlivňují rozhodovací procesy toho, kdy a jak rychle klesat z minimální výšky pro klesání (MDA[H]).

Rozpoznávání iluzí

Následující faktory a podmínky mohou vyvolat iluzi, která může ovlivnit pilotovo vnímání:

  • Letiště a dráhy;

  • Vzdálenosti od terénu;

  • Odchylky od horizontální nebo vertikální sestupové roviny.

Okolí letiště

Podmínky, které mohou vést ke vzniku vizuální iluze zahrnují:

  • Black-hole effect během finálního přiblížení

    • Během temné noci (bez svitu měsíce a hvězd) jsou přírodní překážky posádce v letadle během vizuálního přiblížení v noci převážně neviditelné. Bez takové informace se zvyšuje pravděpodobnost Controlled Flight Into Terrain (CFIT), tedy řízeného letu do terénu. 

Stoupající terén vytváří iluzi strmějšího přiblížení; zdroj: FSF

Klesající terén vytváří iluzi mělčího přiblížení; zdroj: FSF

  • Stoupající nebo klesající terén

    • Stoupající terén nebo i útes v zóně přiblížení vytváří iluzi bytí příliš vysoko (iluze strmého přiblížení), tím pádem:

      • Vzniká potřeba opravy zvýšením rychlosti klesání, což dostane letadlo pod danou sestupovou rovinu; nebo

      • Brání posádce v uvědomění si příliš nízkého přiblížení.

    • Oproti tomu klesající terén v zóně přiblížení vytváří iluzi bytí příliš nízko (iluze mělkého přiblížení), tím pádem:

      • Vzniká potřeba opravy snížením rychlosti klesání, což dostane letadlo nad danou sestupovou rovinu; nebo

      • Brání posádce v uvědomění si příliš strmého přiblížení.

Dráha

Podmínky, které mohou vést ke vzniku vizuální iluze zahrnují:

Efekt rozměrů dráhy na vnímání výšky při přiblížení; zdroj: FSF

  • Rozměry dráhy

    • Štíhlost dráhy (její poměr délky k šířce) ovlivňuje jak posádka vizuálně vnímá takovou dráhu; 

      • Široké nebo krátké dráhy (malá štíhlost) vytváří iluzi bytí příliš nízko;

      • Úzké nebo dlouhé dráhy (velká štíhlost)  vytváří iluzi bytí příliš vysoko;

  • Stoupající nebo klesající sklon dráhy

    • Stoupající sklon vytváří iluzi bytí příliš vysoko (iluze strmého přiblížení);

    • Klesající sklon vytváří iluzi bytí příliš nízko (iluze mělkého přiblížení);

  • Osvětlení

    • Přibližovací soustava světel a osvětlení dráhy ovlivňuje hloubku vnímání v závislosti na:

      • Intenzitě světla;

      • Denní nebo noční době;

      • Meteorologických podmínkách.

    • Silně osvětlená dráha vytváří iluzi bytí blíže k dráze (iluze strmého přiblížení);

    • Slabě osvětlená dráha vytváří iluzi bytí dále od dráhy (iluze mělkého přiblížení);

    • Nestandardní rozestupy dráhových světel ovlivňují pilotovo vnímání vzdálenosti k dráze a sestupové roviny;

    • Je-li dráhové osvětlení jen částečně viditelné (během letu na base legu při vizuálním přiblížení nebo během přiblížení okruhem), dráha se může jevit vzdálenější nebo pod jiným úhlem. 

Počasí

Následující meteorologické podmínky mohou vést ke vzniku vizuální iluze:

  • Základna oblačnosti a dohlednost

    • Let v slabém dešti, mlze, zákalu, kouřmu, kouři, prachu, záři nebo tmě obvykle vytváří iluzi bytí příliš vysoko;

    • Mělká mlha (vrstva nepřesahující tloušťku 300 ft) vede k mírnému setmění a snížení horizontální dohlednosti:

      • Pokud letíme nad mělkou vrstvou mlhy, země (letiště nebo dráha) mohou být snadno pozorovány. Pokud však vlétneme do takové mlhy, dopředná a šikmá dohlednost se významně zkrátí a vizuální kontakt se zemí může být ztracen;

      • Vlétnutí do vrstvy mlhy vytváří iluzi stoupání, na kterou pilot reaguje potlačením, čímž zvýší rychlost klesání. Neuvědomění si takové iluze může vést až k CFIT.  

    • Let v zákalu vede k iluzi, že dráha je vzdálenější, než ve skutečnosti. To vede k mělkému přiblížení a dlouhému přistání nebo přeletění dráhy.

    • Silný déšť ovlivňuje hloubku vnímání a vnímání vzdáleností:

      • Déšť na čelním skle vytváří refrakci, které vede k iluzi bytí příliš vysoko, což vede k nesprávnému potlačení a letu pod sestupovou rovinou;

      • Během dne déšť zdánlivě snižuje intenzitu světelné přibližovací soustavy, čímž se dráha zdá být vzdálenější než ve skutečnosti. Výsledkem je mělké přiblížení.

      • Naopak v noci déšť zdánlivě zvyšuje jasnost této soustavy, čímž se dráha jeví být blíže, než ve skutečnosti. Výsledkem je potlačení, strmější přiblížení s rizikem dosednutí před prahem dráhy.

  • Crosswind

    • Jestliže vítr vane při přiblížení na přistání ze strany, musí pilot vylučovat snos vybočením letadla z osy. Osvětlená dráha je následně pozorována pod úhlem vzhledem ke kurzu letadla. Posádka by měla pokračovat ve vylučování snosu a nepodlehnout tendenci ke srovnání letadla do osy dráhy 

  • Znečištění povrchu dráhy

    • Vlhká dráha odráží méně světla než suchá, což ovlivňuje vnímání hloubky. Posádka je pak vystavena iluzi, že dráha se jeví vzdálenější, než ve skutečnosti je. Tento efekt obvykle vede k pozdnímu podrovnání a tvrdému dosednutí. 

Shrnutí

Shrňme si tedy veškeré zmíněné faktory, které mohou vést ke vzniku iluze, jejich vnímání posádkou, nesprávné reakce a konečné výsledky, ke kterým může dojít, pokud si posádka neuvědomí, že je obětí vizuální iluze. Dostaneme tabulku, kterou si můžete volně stáhnout, vytisknout a mít vždy u sebe na nákoleníku, při každém letu.

PDF soubor stáhnete po kliknutí na tlačítko níže.

Ten článek vychází ze statistik a dokumentů vydaných organizací Flight Safety Foundation. Článek slouží ke vzdělávání. V žádném případě se nesnažte popisované situace sami aktivně vyhledávat k ověření pravdivosti popsaných situací. 

Setkali jste se již s nějakou iluzí při přiblížení nebo přistání? Podělte se s ostatními o své zkušenosti.

Motorové letouny, Teorie, Základy, Letecká meteorologie, Iluze, Letové postupyDaniel Sahrailetecký výcvik, letiště, dopravní pilot, iluze, letecká meteorologie, nebezpečné počasí